Tvar křivky, ne velikost FVE: Proč na sdílení přebytků záleží víc komplementární spotřeba než kilowattpiky

Při plánování sdílení přebytků fotovoltaiky se většina lidí ptá: jak velkou elektrárnu mám a kolik ročně vyrobí. To je ale pohled na špatnou stranu rovnice. Sdílení se nevyhodnocuje ročně ani denně, ale v patnáctiminutových intervalech – elektrárna a odběrná místa se musí potkat ve stejném okně. Skupina s menší FVE a dobře laděnou spotřebou tak může reálně nasdílet víc než velká elektrárna s nesouhlasnými křivkami.

Proč roční součty klamou

Představte si dvě rodiny. První má velkou střechu a přes léto obrovské přebytky, ale všichni ostatní členové skupiny odpoledne pracují mimo domov. Druhá má menší FVE, ale ve skupině je domácnost s prací z domova, provozovna a čerpadlo. Ročně vyrobí méně, ale podíl toho, co skutečně někdo spotřebuje ve stejném intervalu, je výrazně vyšší. Elektřina, kterou v daném intervalu nikdo ze skupiny neodebere, se do sdílení prostě nezapočítá – rozhodující je průnik výroby a spotřeby v čase, nikoli celková vyrobená energie.

Doporučuji proto ještě před jakoukoli dohodou se sousedy či rodinou vyexportovat data z vlastního průběhového měření a podívat se na ně ne jako na čísla, ale jako na dvě křivky: výrobu a spotřebu v průběhu dne.

Jak křivky prakticky porovnat

Postup je jednoduchý a zvládnete ho v tabulkovém procesoru:

1. Stáhněte si z portálu distributora nebo z monitoringu FVE průběhová data za alespoň dva měsíce různých ročních období – ideálně květen a listopad.
2. Seřiďte obě řady do stejných patnáctiminutových intervalů. Pokud má měření hodinové kroky, rozdělte hodnotu na čtyři stejné části – pro první orientaci to stačí.
3. V každém intervalu spočítejte minimum z hodnot „přebytek výroby“ a „spotřeba“: to je orientačně maximum, co lze v daném okně fyzicky sdílet.
4. Sečtěte tato minima za celé období a porovnejte s celkovým přebytkem. Ten poměr řekne o potenciálu sdílení víc než samotný instalovaný výkon.

Kam se podějí přebytky bez současného odběru

Elektřina, kterou v daném intervalu nikdo ze skupiny neodebere, putuje do distribuční soustavy jako běžný přetok. Jak upozorňuje ERÚ v desateru pro bytové domy, obchodníci nemusejí mít o výkup takového zbytku zájem, případně nabídnou velmi nízkou cenu – a tím se návratnost projektu prodlužuje. Proto je cílem maximalizovat právě průnik křivek, ne celkovou výrobu.

Tady se nabízejí dvě páky: posunout spotřebu do doby výroby (myčka, ohřev vody, nabíjení elektromobilu dopoledne), nebo do skupiny přibrat členy s odlišným denním rytmem. Noční směna, školka, domácí kancelář – každý jiný rytmus posouvá křivku spotřeby jinam a zvyšuje průnik.

Modelový příklad: dva tvary jednoho dne

Čistě modelový příklad, nikoli reálná měření: rodina s přebytkem 8 kWh mezi 10. a 15. hodinou a sousedka, která má v tu dobu minimální spotřebu – odebírá ráno a hlavně večer. Ve sdílení se potká jen zlomek. Když sousedka posune myčku a ohřev vody do 11. hodiny, průnik vzroste bez jediné další investice. Žádná baterie, žádné další panely – jen posun spotřeby v čase.

Baterie jako tvarovač křivky

Bateriové úložiště v tomto kontextu funguje jako nástroj pro změnu tvaru výrobní křivky: dobíjí se v době přebytků a vybíjí ve chvíli, kdy skupina potřebuje. I menší baterie tak může prodloužit dobu, po kterou jsou křivky v kontaktu. Doporučuji ale nejdřív udělat analýzu křivek na sucho – baterie bez znalosti dat je často drahé řešení špatně diagnostikovaného problému.

Závěr: jděte od dat, ne od wattů

Než se začnete bavit o tom, kdo a za kolik bude sdílet, položte si jedinou otázku: kdy vyrábíme a kdy spotřebováváme. Odpověď je v průběhových datech, která jsou při sdílení povinně měřena u všech zapojených míst. A ta rozhodnou o tom, jestli bude sdílení fungovat, nebo zůstane jen u hezké myšlenky.

Zdroje:

• Sdílení elektřiny – Energetická společenství, ERÚ
• Desatero elektrárny v bytovém domě, ERÚ

Další informace najdete na stránce sdílení elektřiny Smart Energy Share.