Simulace sdílení v tabulce: Otestujte si alokační klíč na vlastních datech z elektroměru dřív, než se kdo podepíše

Proč si sdílení nejdřív nasimulovat

Sdílení elektřiny se vyhodnocuje v patnáctiminutových intervalech – to je jediné číselné pravidlo, které v této souvislosti stačí znát. V každém takovém intervalu se porovná, kolik elektřiny v danou chvíli vyrábí zdroj (typicky FVE) a kolik reálně spotřebovávají odběrná místa ve skupině. Sdílet lze jen to, co se v konkrétním intervalu skutečně protne: přebytek vyrobený v poledne nepokryje spotřebu, která nastane až večer. Samotné sdílení tedy elektřinu v čase nepřesouvá – jen propojuje výrobu a spotřebu, které se dějí současně.

Právě proto doporučuji si celý mechanismus předem nasimulovat v tabulce. Nezjistíte tím budoucí výnosy ani úspory – ty závisí na cenách, počasí i chování členů – ale zjistíte, jestli má kombinace zdroje a spotřebičů vůbec smysl, nebo jestli byste sdíleli jen zlomek přebytků.

Co potřebujete ke startu

Potřebujete data s dostatečným rozlišením, ideálně v 15minutových krocích:

• profil výroby vaší FVE za celý rok (umí exportovat většina monitoringů střídačů),
• profily spotřeby potenciálních účastníků (z průběhových elektroměrů, chytrých zátek nebo alespoň průběhových dat od dodavatele),
• společný časový sloupec, aby se hodnoty daly přiřadit k sobě.

Čím delší historii pořídíte, tím spolehlivější výsledek. Doporučuji minimálně celý kalendářní rok, protože letní a zimní křivky se liší natolik, že jednodenní vzorek vede k mylným závěrům.

Postup v tabulce krok za krokem

1. Spojte všechna data do jednoho listu: sloupec čas, sloupec výroba, další sloupce spotřeb jednotlivých odběrných míst.
2. V každém řádku spočítejte celkovou spotřebu skupiny jako součet spotřeb.
3. Přidejte sloupec "potenciál sdílení" = nižší z hodnot (výroba; celková spotřeba skupiny). To je matematické jádro 15minutového vyhodnocení v zjednodušené podobě.
4. Součtem sloupce za rok dostanete odhad celkového objemu nasdílitelné elektřiny.
5. Porovnejte jej s roční výrobou: podíl ukáže, jakou část přebytků by skupina reálně využila.

Chcete-li jít dál, rozdělte potenciál sdílení mezi členy podle procent, která plánujete nastavit – tedy podle vašeho budoucího alokačního klíče. Součet procent pro jednu výrobnu přitom nemůže přesáhnout 100 %, nelze sdílet více, než elektrárna skutečně vyrobí. Tak snadno ověříte, jestli navrhované dělení odpovídá tomu, co kdo skutečně spotřebuje.

Modelový příklad (vlastní ilustrace)

Jde o čistě modelovou situaci, nikoli reálná čísla: rodinný dům s FVE vyrobí v konkrétním letním intervalu 3 kWh, čtyři domácnosti ve skupině spotřebují dohromady 2 kWh. Potenciál sdílení je tedy 2 kWh, zbytek putuje do sítě. Ve stejný čas zimního odpoledne vyrobí FVE 0,2 kWh, spotřeba skupiny je 4 kWh – sdílet lze jen 0,2 kWh. Takové intervaly opakované napříč rokem ukážou, kde jsou reálné rezervy a kde naopak skupina žádá víc, než zdroj v danou chvíli dá.

Co z výsledku vyčíst a co ne

Simulace je nástroj rozhodnutí, ne slib výnosu. Pokud vyjde potenciál sdílení výrazně nižší než přebytky, zvažte přibrat členy s odpolední a večerní spotřebou, přemístit spotřebu do dne nebo zvážit baterii. Pokud je naopak spotřeba skupiny vyšší než výroba, pomůže zvětšit FVE. Výsledek berte jako odhad z minulých dat – budoucí chování členů i počasí se mohou lišit. Počítejte i s tím, že cena za sdílenou elektřinu záleží čistě na domluvě účastníků a že obchodníci nemusejí mít o výkup nesdílených přebytků zájem, případně nabídnou nízkou cenu.

Podrobnosti k platformě sdílení najdete na smartenergyshare.com/sdileni-elektriny. Samotnou simulaci zvládnete v hodinu v jakékoli tabulkové kalkulaci – a je to nejrychlejší kontrola reality, kterou můžete před zakládáním skupiny udělat.

Zdroje

• Sdílení elektřiny – Energetická společenství (ERÚ)
• Desatero elektrárny v bytovém domě (ERÚ)
• Průvodce Portálem EDC